Seriál o fotografování určený pro začátečníky.

V tomto úvodním díle seriálu „Začínáme fotografovat“ si řekneme něco málo o tom, jak fotografie vzniká a jak můžeme tento proces ovlivnit. Na příkladech si ukážeme, jak by fotografie měla vypadat a také jak to může dopadnout, když je fotoaparát nastaven špatně, nebo když selže automatika. Většina z nás asi někdy v životě zažila nemilé překvapení, kdy nám displej fotoaparátu nebo telefonu ukázal neidentifikovatelné „cosi“, místo očekávané fotky. Ano, mám na mysli tmavé neidentifikovatelné fleky, světlé neidentifikovatelné fleky a také rozmazané neidentifikovatelné fleky. Nic si z toho nedělejte, zažili jsme to všichni. A kdo tvrdí, že ne, tomu se to stává dodnes. 🙂 Pojďme si tedy konečně říct, jak to celé funguje a jak to dělat správně.

Z čeho vzniká fotografie?

Odpovědět je překvapivě jednoduchá. Ze světla. A skutečně, fotografie není nic jiného, než zaznamenané světlo. Logicky nám tedy stačí nějaký materiál, který je citlivý na světlo a můžeme fotit. Dříve to byl především kinofilm, dnes to bude digitální snímač uvnitř fotoaparátu. Princip je naprosto stejný u obou. Zkrátka a jasně, když po určitou dobu necháme dopadat světlo na snímač nebo film, zaznamená se nám zde fotografie. Možná to znáte i z dovolené u moře. Zkoušeli jste někdy, kreslit na sebe opalovacím krémem a potom si nechat obrázek sluníčkem opálit? Vaše kůže tehdy sloužila podobně jako snímač ve fotoaparátu. Prosím zastánce kinofilmu o shovívavost, neboť budu dále hovořit pouze o snímači.

Jak už jsem naznačil, budeme potřebovat něco, co nám umožní přizpůsobit se okolnímu světlu. Na louce, za slunečného dne budeme nastavovat fotoaparát zcela určitě jinak, než ve sklepě s jedním malým oknem. Jinými slovy, potřebujeme umět ovlivnit, jak dlouho a kolik světla bude na snímač dopadat.

Zejména v dnešním díle nebudu zbytečně zabíhat do podrobností. Až se naučíme správně exponovat, povíme si v některém z dalších dílů, jak využít clonu k dosažení zajímavých efektů, jak čarovat s nastavením času, řekneme si také, co je to korekce expozice, proč se používá a mnoho dalšího.

Správná expozice aneb svatá trojice fotografa

Aby bylo mezi fotografy jasno a každý nemluvil „jinou“ řečí, bylo nutné zavést několik pojmů. Jedním z nich je expozice. Někomu se teď možná vybaví výstava a bude mít pravdu. Expozice je skutečně výraz pro „vystavení“ snímače, působení dopadajícího světla, neboli samotné vyfotografování snímku. Správná expozice je laicky řečeno ta, kdy vypadá pořízená fotografie tak akorát. Není ani moc tmavá, ani moc světlá. Ukázku všech tří případů máme na následujícím obrázku.

Ukázka různé expozice stejného snímkuUkázka různých expozic stejného snímku

Zkrtka EV (exposure value), kterou na obrázku vidíme, značí hodnotu expozice. Je to absolutní hodnota světla, která za daný čas dopadne na snímač. Nebudu vás nyní trápit s detaily. Pro začátek postačí, když si zapamatujeme, že EV 0 je v tomto případě ideální expozice. Při posunu EV +/- 1 bychom dostali na snímač dvojnásobné resp. poloviční množství světla. V praxi je to celkem velký skok a proto se často setkáme s rozdělením na třetiny.

Svatá trojice nemá nic společného s náboženstvím. Mám na mysli tři, zcela zásadní prostředky, kterými ovlivňujeme expozici. Jedná se o expoziční časclonu a citlivost. Abychom dosáhli co možná nejlepší expozice musíme zvolit správný poměr těchto tří veličin. Pokud pochopíme jak fungují, resp. jaký je mezi nimi vztah, máme napůl vyhráno. Správné expozice přitom můžeme dosáhnout mnoha různými poměry a všechny budou teoreticky správě. Ten který nakonec zvolíme, bude záležet na našem záměru. To už bych ale předbíhal.

Dnešní fotoaparáty nám velmi usnadňují život, jelikož zobrazují v hledáčku nebo na displeji vše potřebné. Následuje ukázka stavové lišty v hledáčku.

stavová lišta v hledáčkustavová lišta v hledáčku

1000 značí hodnotu expozičního času a sice 1/1000 s, F 5,6 je clonové číslo a ze všeho nejdůležitější bude ta malá stupnice. Pokud ukazuje nulu, je snímek (podle uvážení fotoaparátu) správně exponovaný. Do mínusu bude fotografie podexponovaná (tmavá) a do plusu naopak přeexponovaná (světlá). Schválně říkám, že je snímek správně exponovaný, dle uvážení fotoaparátu. Existují situace, kdy si fotoaparát nebude vědět rady a bude si dokonce vymýšlet. Dosáhnout správné expozice, zůstane v takovém případě pouze na nás.

vlevo správná expozice, vpravo podexponovaný snímekvlevo správná expozice, vpravo podexponovaný snímek

Pojďme se nyní podívat na jednotlivé prvky, které jsme zmínili.

Clona

clonaclona

Vezměte si zrcátko a dívejte se na svoje oko. Stále se dívejte na svoje oko, ale nyní se natočte (i se zrcátkem) proti světlu. Viděli jste, jak se vám stáhla zornice? Jestli ne, tak na chvilku přestaňte číst a zkuste si to. Podobný mechanismus má i fotoaparát. Tušíte správně, říká se mu clona a je umístěn v objektivu. Tenké lamely tvoří díru, kterou můžeme otevírat, nebo zavírat a tím regulovat množství světla, procházející objektivem na snímač. Pozor na jednu zdánlivě matoucí věc. Na fotoaparátu se pracuje s tzv. clonovým číslem, které se značí písmenem F. Čím menší je toto číslo, tím více je clona otevřená a naopak!

Pokud by vás to zajímalo, tak clonové číslo je poměr mezi ohniskovou vzdáleností objektivu a průměrem díry clony. Není to žádný výmysl, aby jste to měli těžší. Pokud nasadíme jiný objektiv, který má jinou ohniskovou vzdálenost a obvykle i jiný průměr clony, stále můžeme pracovat se stejnými clonovými čísly a ty budou správně vyjadřovat množství světla, procházejícího (za určitý čas) na snímač.

Čas

Je veličina nejjednodušší na pochopení, protože ji známe z běžného života. Podobně jako clona reguluje jak velký proud světla pustíme na snímač, expoziční čas vyjadřuje, jak dlouho toto světlo na snímač dopadá. Opět mám přirovnání z okolního světa. Představte si závěrku fotoaparátu jako žaluzie. Po nastavený čas je nechám otevřené a světlo nám proudí do místnosti (na snímač) a když tento čas uplyne, zatáhneme za šňůrku a je tma.

Pro zajímavost doplním, že existují závěrky mechanické, elektronické a dokonce i čistě virtuální.

Můžete se setkat s označením „rychlost závěrky“, což je poněkud zavádějící. Zatímco čas udáváme v sekundách, rychlost lze vyjádřit pomocí poměru dráha/čas. Neřeknu vám přesně, protože neznám dráhu, kterou závěrka urazí, ale její rychlost při expozičním čase 1/8000 s bude asi značně vysoká.

Citlivost (ISO)

Citlivost je přesně to, za co se vydává. Udává nám jak moc je snímač citlivý na světlo. Dříve se citlivost vyjadřovala v různých jednotkách a stupnicích. Dnes se naštěstí používá už jen standard ISO (konkrétně norma ISO 5800). Možná vás napadlo, proč není jen jedna citlivost, když si pomocí clony a času umíme nastavit kolik světla má na snímač dopadnout? Částečně je to z historických důvodů, ale především za to mohou fyzikální zákony. Clona je omezena svojí konstrukcí i rozměry a čas zkrátka běží a kvůli nám nepočká.

Zjednodušeně se dá říct, že čím horší jsou světelné podmínky, tím potřebujeme citlivější snímač. Toto platí za předpokladu, že nezměníme expoziční čas ani clonové číslo. Samozřejmě to platí i naopak. Pokud nastavíme delší expoziční čas, nebo více otevřeme clonu, dostaneme tím na snímač více světla a můžeme tak, jeho citlivost bez obav snížit.

Neduhem digitálních snímačů je tzv. šum. S rostoucí citlivostí se zvyšuje také podíl tohoto šumu. Záleží na mnoha faktorech jako jsou samotný snímač (zejména jeho velikost a kvalita), algoritmy použité k redukci šumu, výkon procesoru fotoaparátu apod. Všimněte si, že fotoaparáty nižších tříd mají problém už při poměrně nízké citlivost. Oproti tomu profesionální zrcadlovky dokáží produkovat fotografie bez patrného šumu i při násobně větší citlivosti.

Závěrem

Nyní už teoreticky umíme fotografii správně exponovat. Jistě přijdou situace, kdy se nezadaří, ale nenechte se odradit. Stejně jako u všech jiných dovedností zlepšení výsledků dosáhneme hlavně cvičením v praxi.

Děkuji za vaši přízeň. Budu se těšit na další díl seriálu.

Seriál o fotografování určený pro začátečníky.

4 Comments. Leave your Comment right now:

  1. by Milan Juříček

    Dobrý den, pročetl jsem si celý soubor všech článků a musím říci, že je velká škoda že tento blog zatím zůstal bez povšimnutí. Pro začínající fotografy je tento soubor článků naprosto perfektně a jednoduše napsaný a určitě může hodně pomoci v začátcích. Já za něj opravdu hodně děkuji a přeji mnoho úspěchů při vaší práci.

    • by František Mikš

      Děkuji, velice si Vašeho názoru cením.

  2. by Václav

    Dobrý den přeji. Prosím o radu jak na to. Mám na fotoaparátu 40 možností nastavení času, 10 možností u clony a u ISO asi 8. FujiFilm s8000fd. Děkuji za pomoc.

    • by František Mikš

      Dobrý den, s čím konkrétně potřebujete poradit? Obecně lze říct, že je potřeba zachovat „zdravý“ poměr času, clony a citlivosti, tak aby byla fotka správně exponovaná. Ta správná kombinace bude pokaždé jiná. Chce to jenom cvik. Zanedlouho vám to bude připadat stejně automatické jako řazení v autě. Velký vliv mají světelné podmínky, ale také ohnisková vzdálenost objektivu, kvalita stabilizace, zda je ve fotografii pohyb, případně jak je tento pohyb rychlý… atd. Rozhodně doporučuji přečíst i druhý a třetí díl seriálu. Dozvíte se tam v podstatě vše na co se ptáte.

      Pro začátek doporučuji následující:
      1.) Zkuste vyfotit statickou scénu venku, nebo za slušného světla.
      2.) Nastavte si citlivost na ISO100
      3.) Rychlost závěrky řekněme 1/120s (netuším jaký máte objektiv)
      4.) Zkoušejte různé hodnoty clony až vám bude fotka připadat pěkně exponovaná. (histogram pomůže)
      5.) Až vám to půjde dobře, zkuste naopak nechat nastavenou clonu (2,8 – 5,6 záleží co objektiv dovolí) a hrajte si pro změnu s expozičním časem
      6.) Postupem času můžete zkusit pohybující se objekty (tréning s dětským větrníkem, nebo větrákem je k nezaplacení)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>