Seriál o fotografování určený pro začátečníky.

Automatické vs. manuální expoziční režimy

Většina majitelů fotoaparátu patrně zaregistrovala nějaké to kolečko, nebo jiný volič expozičního režimu. Hodně lidí bohužel tímto kolečkem nikdy neotočí a nechají jej navždy v poloze „auto“. Ti zvídavější možná využívají přednastavené režimy, jako jsou krajina, portrét, noční portrét, makro apod. V obou případech se jedná o automatické režimy, což v praxi znamená pouze to, že za nás automaticky nastaví již zmíněný poměr expozičního času, otevření clony a citlivosti snímače. Automatický režim musí pokrýt širokou škálu možností a nezná náš záměr. Dochází tedy vždy ke kompromisu a často nedosáhnete požadovaného výsledku. Jak říká klasik „kompromis je stav, kdy ani jedna strana není spokojena“.

Expoziční režimy (Nikon)Expoziční režimy (Nikon)

Pokročilejší kompakty, fotoaparáty vyšších tříd a zrcadlovky jsou navíc vybaveny tzv. manuálními nebo poloautomatickými expozičními režimy. Na voliči bývají označeny typicky P, S, A, M (Nikon), nebo P, Tv, Av, M (Canon). Abych neopomenul, také pro chytré mobilní telefony existuje řada aplikací, které umožňují nastavovat jednotlivé hodnoty ručně.

  • P (programová automatika) – Nejzákladnější program, kde toho moc nastavit nelze. Většinou můžeme pouze měnit mezi různými poměry clony, času a citlivosti. Mnoho fotografů tímto režimem opovrhuje, ale nenechte se tím rozházet. Využijete ho v momentě, kdy „to ještě nemáte úplně v ruce“ a potřebujete fotit, protože se kolem zrovna něco děje. Je lepší pořídit snímek (byť ne sofistikovanou cestou) nebo se tvářit jako profík a nemít nic (protože jste to nestihli manuálně nastavit)? V jednom musím dát odpůrcům za pravdu. Pokud budete spoléhat pouze na tento program, nic se nenaučíte.
  • S/Tv (režim priority času) – V tomto režimu nastavujeme expoziční čas, který chceme použít a fotoaparát nám dopočítá ostatní hodnoty tak, aby dosáhl v daných světelných podmínkách co nejlepší expozice.
  • A/Av (režim priority clony) – Program priority clony je podobný jako předchozí. Místo času ovšem nastavujeme clonové číslo a ostatní hodnoty za nás opět řeší fotoaparát.
  • M (plně manuální režim) – Co dodat? Manuální režim vám dává plnou svobodu v nastavení a zároveň také plnou odpovědnost za výsledek. Mohu doporučit fotit v tomto režimu, kdykoliv je to možné. Daleko rychleji pochopíte vztahy mezi clonou, časem a citlivostí. U plně manuálního režimu je možné nastavit si tzv. Auto-ISO. To pro vás znamená, že se staráte pouze o clonu a čas. Citlivost za vás řeší fotoaparát. Já osobně preferuji ruční nastavení citlivosti. Při testování Auto-ISO na zrcadlovkách několika různých výrobců i kategorií, jsem byl nejednou nemile překvapen. I když ve většině případů zafungovalo Auto-ISO dle očekávání, těch několik situací, kdy mi automatické nastavení citlivosti „zničilo“ fotku, mě odradilo. Je to samozřejmě věc každého z nás a toto téma by vydalo na samostatný článek. Pokud Auto-ISO chcete používat, doporučuji alespoň nastavit maximální povolenou citlivost (kterou si stejně budete měnit podle světelných podmínek).

Asi si říkáte, proč používat prioritu clony nebo manuální režim, když dosáhnu vždycky stejné expozice? Dokonce i automatický režim se snaží o totéž. Jaký to má tedy všechno smysl? Hlavní důvody jsou dva. V první řadě za to můžeme my sami, respektive náš záměr. Často chceme použít konkrétní clonu a/nebo čas, abychom dosáhli určitého výsledku. O tom ale až příště. Druhým důvodem je fakt, že automatika fotoaparátu je sice velmi šikovná, rozhodně však není neomylná.

Na co automatika nestačí?

Nerad bych rozebíral dopodrobna jak funguje měření expozice, ale jisté minimum je nezbytné pro pochopení situací, které činí fotoaparátům problémy. Možná vás to překvapí, ale váš fotoaparát je barvoslepý. Navíc nedokáže analyzovat světlo dopadající na fotografovanou scénu. Jediná informace, kterou má k dispozici je světlo odražené směrem k fotoaparátu. Algoritmy fotoaparátů předpokládají, že je scéna (co se jasu týče) průměrně šedá. Co to znamená? Odmyslete si všechny barvy a představte si scénu pouze v odstínech šedé (včetně černé a bílé). Když všechny odstíny zprůměrujete, měla by vám při správné expozici vyjít tzv. průměrně nebo neutrální šedá. To je šedá barva odrážející 18% dopadajícího světla (RGB [127, 127, 127]).

Problém nastává, pokud převládají jasné nebo tmavé plochy a zejména je-li ve scéně velký rozdíl jasu. Typickým příkladem je fotografování na sněhu, západ slunce, tmavý vchod do jeskyně focený z prosluněné louky, osvětlený palouk v lese. Jistě by se našla spousta dalších.

Absolutně přesné hodnoty by jste měli získat, pokud do scény umístíte kalibrační (neutrálně šedou) tabulku tak, aby na ní nebyly žádné odlesky a změříte expozici na této tabulce. Ačkoliv je tato metoda přesná, málokdo je natolik disciplinovaný a používá ji. Upřímně řečeno, je to otrava a taky ne vždy můžeme někde pobíhat s tabulkou a prosit aktéry aby nám počkali, že si jenom změříme expozici. Pleťová barva je (po odbarvení) také velmi blízká neutrální šedé a proto někdo používá jako náhražku kalibrační tabulky třeba svou vlastní ruku.

Fotoaparáty běžně umožňují měřit expozici různými způsoby a v různých částech scény (bodově, maticově, plošně, se zdůrazněním na střed…). I volba správné metody měření expozice nám může pomoci.

Úplný extrém nastává, když překročíme maximální dynamický rozsah snímače. To je situace, kdy jsou rozdíly jasu natolik velké, že je fotoaparát není schopen nejen měřit, ale ani zaznamenat. V takovém případě máme tři možnosti. Nastavíme expozici tak, abychom vybrali menší zlo nebo zkusíme aplikovat metodu skládání snímků s různými hodnotami expozice tzv. HDR (high dynamic range). Poslední a zároveň nejdražší řešení, bez zaručeného výsledku, je sáhnout po fotoaparátu s lepším snímačem.

Histogram

Nelekejte se. Histogram není nic složitého a navíc je skvělým pomocníkem při kontrole expozice.

Jak jistě víte, fotografie v digitální podobě se skládá z pixelů (bodů) a každý takový bod obsahuje tři základní barvy (červená, zelená a modrá). Ten nejběžnější histogram znázorňuje jas, což je pro každý pixel součet všech jeho barevných složek. Zleva do prava ukazuje histogram četnost od nejtmavších po nejsvětlejší tóny na fotografii. Pokud je histogram natěsnaný vlevo, je potřeba fotografii zesvětlit. Pokud je natěsnaný vpravo, nebude pravděpodobně od věci fotografii ztmavit.

Příklady histogramůPříklady histogramů
  1. Vcelku ideální histogram. Fotografie je vyvážená.
  2. Vysoký poměr světlých tónů. Fotografie není přeexponovaná ani podexponovaná.
  3. Vysoký poměr tmavých tónů. Fotografie není  přeexponovaná ani podexponovaná.
  4. Histogram se opírá o levou i pravou hranu, což značí podexpozici a zároveň také přeexponované plamínky svíček.

Pozor na jedu věc! Histogram jasu ignoruje barvy a proto si nemusíme všimnout přepalu v určitém barevném kanále. Následující příklad je sice v pořádku, ale kanál modré barvy se nebezpečně blíží okraji histogramu.

Je dobré zkontrolovat také histogramy jednotlivých barevných kanálů.Je dobré zkontrolovat také histogramy jednotlivých barevných kanálů.

Zmíněné překročení dynamického rozsahu poznáme jednoduše tak, že máme vyplněn celý histogram a zároveň jakoby přetéká na obou stranách.

Seriál o fotografování určený pro začátečníky.